Porovnání způsobu vytápění bytových domů

Pokud budeme porovnávat centrální zásobování teplem (CZT) a jeho případnou náhradu tepelnými čerpadly (TČ) pro vytápění (dodávku TUV) obecně, tak se nikdy nepodaří najít jasného vítěze, protože se nepodaří vyvrátit protichůdné argumenty obou stran.

Je to souboj dvou koncepcí: Na jedné straně poskytovatele tepla z centrálního zdroje, mnohdy kogeneračního a na druhé straně projektanta nebo dodavatele TČ, který se snaží nalézt vhodné uplatnění pro novou a stále se zdokonalující technologii. Společným cílem obou by pak měl být spokojený zákazník a konzument služeb tepelného hospodářství. Vždy je nutno vycházet z konkrétní lokality, charakteru užívání objektu, stavu otopného systému a zejména si stanovit výsledné cíle srovnání (technické, provozní, ekonomické). Pro ekonomické porovnání, které ve finále zajímá potenciální investory, je vždy zásadní druh a cena paliva používaného pro srovnávací CZT. Stále se bavíme o bytových domech, napojených na stávající systémy CZT, zejména na sídlištích ne o rodinných domcích a nové výstavbě.

Při argumentaci o výhodnosti a nevýhodnosti záměny CZT za TČ vychází každá strana z nějakých předpokladů. Výsledná čísla ekonomické návratnosti vložené investice se někdy diametrálně liší. Přitom každá strana má svoji pravdu. Jen vychází z jiných předpokladů.

Zmatený netechnicky vzdělaný zákazník pak snadno podlehne jednoduchým a někdy zkratkovitým závěrům. Jak se má orientovat v článcích, které na jedné straně vydává Teplárenské sdružení nebo jednotlivé teplárny a na druhé straně inzerci dodavatelů TČ?

Pokusím se odpovědět:
Nezpochybňuji žádné články nebo v nich uvedená čísla, jsem už dost zkušený a znám i důvody argumentů obou stran. Proto nechci dělat arbitra a vytvářet v technické komunitě (která tento problém sleduje z obou stran) další spory.

Teplárenským společnostem může hrozit rozpad soustavy a jde jim v některých případech doslova o přežití, prodejcům TČ zase o zmařený dobrý obchod. Do toho ještě vstupují skrytě dodavatelé elektrické energie, kteří tuší nové přípojky s vysokou fixní platbou za příkon.

Zde jasně vidíme, že každá strana musí mít na věc náhrady CZT za TČ přímo existenčně jiný pohled. Proto je potřeba se zamyslet obecněji a cílem by měl být vždy spokojený zákazník s přiměřeným komfortem dodávek tepla.

Vyplatí se podívat zpět a poučit se, aby se neopakovaly historické omyly, které dláždily cestu do pekel mnoha „výhodným“ projektům.

Podívejme se na velké projekty v ČR související i s vytápěním od roku 1990:
Lze je nazvat omyly MŽP s dotacemi, kdy po masivní kampani uvěřila skupina obyvatel v deklarovanou okamžitou ekonomickou výhodnost vytápěcích systémů:

1. Elektrický přímotop s dotacemi na pořízení investice, kdy byla 1 kWh v nízkém tarifu nabízena za 0,30 Kč. Kolik stojí dnes?
2. Plošná plynofikace s dotovanými přípojkami do každé vesnice s cenou plynu 2,40 Kč/m3. Kdo dnes v těchto vesničkách topí plynem?
3. Biomasa a její spolu-spalování s uhlím s výhodnou výkupní cenou elektrické energie a následný dopad na teplárenské společnosti po jeho zrušení.
4. Zelená úsporám – dotace do TČ? Bude to stejné? To se pozná až za několik let.

Pokřivené ceny vstupů za paliva, energie a dotované investice, způsobené nekoncepční dotační politikou, aktuálně zvýhodňují některé druhy vytápění vůči jiným. Otázka je i podle historie jasná: jak dlouho vydrží v tomto případě zvýhodnění tarifů pro TČ?

Problém je ale hlubší: svoboda při rozhodování občanů o způsobu vytápění. Napojení na soustavu CTZ vnímají v bytových domech jako historicky danou závislost, která najednou může mít alternativu v TČ. Tento pocit se nedá vyjádřit penězi.

Cenová kalkulace provozních a investičních nákladů na pořízení a provoz TČ je exaktní, ale vnímání lidí bez hlubšího ekonomického pohledu je vždy jen o okamžitých penězích a fakturách za energie.

Nájemníci v bytových domech a majitelé bytů v SVJ nevnímají investiční náklady na pořízení TČ tak jako teplárenské společnosti, které musí do ceny tepla pro konečného spotřebitele zahrnout veškeré náklady, nejen náklady za palivo.

Pro SVJ a bytová družstva je fond oprav, ze kterého se hradí investice do TČ, jen jakási univerzální platba, která není vnímána jako přímo spojená s fakturou za dodávku tepla – tedy zejména s provozními náklady. Dalším logickým argumentem ze strany SVJ je možnost umoření investice pouze z rozdílu mezi původní cenou tepla z CZT a novou po instalaci TČ tím, že je ponechána původní cena tepla jako z CZT po dobu splatnosti celé investice (pokud je palivo pro CZT zemní plyn, vychází cca 15 roků).

Oproti tomu teplárny musí (jsou podnikatelské subjekty, které mají obvykle akcionáře a generují zisk) do výsledné ceny tepla zahrnout úplně všechny oprávněné náklady, tedy včetně odpisů a přiměřeného zisku. Pokud dodávají teplo vyrobené pouze ze zemního plynu, je jejich aktuální obrana oproti TČ obtížná.

Nevýhody TČ:

• čistá vazba nákladů na cenu elektrické energie. Nyní stále zvýhodněný tarif pro TČ (D57d) nemusí být při masivním rozšíření TČ pro distribuční společnosti atraktivní a budou jej rušit (poučení z historie). Zákazník nemůže nijak ovlivnit.
• ekologicky nejsou TČ tak „alternativní“, jak je uvedeno v § 3, odst. 8 Zákona o ochraně ovzduší. Spotřebovávají elektrickou energii (cca 1/3 topného výkonu), kterou v ČR vyrábíme z 94 % z neobnovitelných zdrojů. Jen se problém emisí přesouvá do elektráren (uhelných, jaderných).
• protože z hlediska investic se v bytových domech jedná převážně o TČ vzduch-voda, je vždy nutno řešit problém bivalence a doplňkového zdroje tepla
• otopný systém v domě musí vyhovovat jinému teplotnímu spádu, než byl původně počítán pro CZT (vysokoteplotní TČ jsou dnes zvládnutým řešením problému avšak za cenu vyššího nákladu na primární energii).
• odběratel tepla musí změnit svoje regulační návyky z dob CZT, vypínání přes noc a ranní starty. Pro TČ je vhodný jiný režim provozu, včetně priority dodávky TUV před vytápěním a možností akumulace.

Závěrem uvádím posouzení instalace tepelného čerpadla v bytovém domě o 20 ti bytových jednotkách.

• Stávající používaná tepelná čerpadla jsou mají deklarován SCOP 5,2 při venkovní teplotě +7 oC a teplotě topné vody 35 oC. Z toho vyplývá, že jsou pro použití pro podlahová topení. Podle již provozovaných tepelných čerpadel v obytných domech je možné celoročně dosáhnou SCOP MAX.2,9. Tento ukazatel má zásadní vliv na množství potřebné elektrické energie a tím náklady na výrobu tepelné energie.
• To znamená, že náklady na provoz TČ ve skutečnosti budou vyšší, než se uvádí v materiálech dodavatelských firem.
• Další skutečností je,že Bytová družstva anebo SVJ nekalkulují do výsledné ceny za vyráběné teplo cenu samotné investice. Tuto uhradí z fondu údržby, jež je započítána do nájmu. Tepelné čerpadlo má však omezenou životnost a je třeba jej po době cca 10 let nahradit. Jedná se o prostou reprodukci.
• Při ceně investice 2,98 mil.Kč pak náklady na roční provoz budou cca 474 662,4 při ceně elektrické energie 5 Kč/kWh a inflaci 4%. Přepočteme-li dodané hodnoty na skutečnou spotřebu dodaných GJ do objektu za rok ve výši 523,7 GJ. Náklady jsou 437 133,3 Kč.
• Tyto hodnoty byly vloženy do programu „EKO-ENERGO CONSULT“ pro výpočet ekonomické návratnosti energetických investic. Po provedeném výpočtu musí být cena tepla 1200 Kč/GJ, aby investice byla návratná za 15,83 let.

Použitá literatura:

Články TZB.Info doc. Ing. Jan Fiedler, Dr. 

Posouzení bytového domu Ing. Stanislav Kučera

Použití výpočetního programu „EKO-ENERGO CONSULT“ pro výpočty návratnosti energetických investic.

V Rumburku dne 7.6.2024

Vypracoval: Ing.Kučera – EEC ČR

Zpět